Historie

Historie Hasičství se v Kyjově započala léta páně 1871 na základě výnosu moravského místodržitelství v Brně ze dne 27. září 1871 č. 17724, ve kterém se povolovalo zřídit v Kyjově sbor dobrovolných hasičů s jednací řečí německou, jehož název zněl Freiwillige Feuerwerch in Gaya. Před založením sboru dobrovolných hasičů se k hašení požárů používala malá dřevěná ruční stříkačka, která byla umístěna na lehkých nosítkách a která se dala podle potřeby velmi snadno přenést na místo požáru. Obsluha stříkačky byla však vždy nahodilá. Zda to i toto byl jeden z důvodů, proč došlo v Kyjově k založení sboru dobrovolných hasičů, se můžeme dnes jen domnívat. Skutečnost však byla taková, že po vzoru založení sborů dobrovolných hasičů v jiných moravských městech došlo k založení sboru i v našem Kyjově. Při ustavující valné hromadě se za činné členy sboru přihlásilo celkem 69 občanů a od různých soukromníků bylo sboru darováno 500 zlatých, za které se nakoupilo první potřebné vybavení. V následujících letech členové sboru dobrovolných hasičů zasahovali při požárech jak v Kyjově, tak blízkém okolí.

O ryze českém sboru dobrovolných hasičů můžeme hovořit od roku 1906, kdy byla dne 23. Srpna 1906 schválena městským zastupitelstvem nové stanovy ke vzniku sboru a také nový název, který zněl: „Sbor dobrovolných hasičů v královském městě Kyjově“.  Na dalším jednání valné hromady sboru byl zvolen starostou sboru JUDr. Karel Kozánek a náčelníkem sboru byl zvolen Václav šťastný. Na řadu přišlo vybavení, které bylo pečlivě vybíráno a důkladně zvažováno. Kyjovští hasiči se následně rozhodli objednat u Smékalovy firmy v Čechách na Hané 2 navijáky, 18 m dlouhý žebř, 6 žebříků kamzík, 2 žebře střechové, 10 košů na vodu neshrnovacích, svítilny pro lezce, svítilnu pro náčelníka, 6 fakulí, 1 plachtu pro skok, dále jednu stříkačku, 1 hydrofor č. 19, 760 m hadic a 8 m savic. A samozřejmě se daly ušít uniformy jak pracovní, tak slavnostní. K další velké události došlo v roce 1908, kdy sbor zakoupil parní stříkačku („čtyřkolová parní stříkačka dvoucylindrová s kotlem páru rychle vyvinujícím“). V témže roce došlo také k odstoupení náčelníka Václava Šťastného ze zdravotních důvodů, a na jeho místo byl zvolen Antonín Blahák. Za zmínku také určitě stojí skutečnost, že vytvořením českého sboru dobrovolných hasičů nedošlo ke zrušení německého hasičského sboru vytvořeného roku 1871 a tak ve městě Kyjově sloužili dobrovolné hasičské sbory dva. Český sbor sídlil v ulici Dobrovského, vedle pivovaru v obecní místnosti kde předtím sídlil německý sbor, který se přestěhoval do hostince Černý orel.

Pravidelný živost ve sboru byl v letech 1914 – 1918 narušen odchodem téměř všech členů do války. Zbylý členové vyjma boje s požáry museli konat také mnohé válečné úkoly z rozkazu nadřízených státních a válečných úřadů, kdy některé z nich byly i nesmyslné. Činnost ve sboru byla následně pomalu obnovena ve větší míře až v roce 1919. Starostou sboru byl opětovně zvolen JUDr. Karel Kozánek a náčelníkem Antonín Blahák. Sbor v dalších letech pokračoval ve své činnosti, a protože se strojní vybavení postupně stávalo zastaralým, bylo třeba koupit vybavení nové. Proto byl v roce 1928 schválen nákup motorové dvoukolové stříkačky od firmy Hrček a Neugebauer z Králova Pole. Hasiči se také rozhodli pořídit si i zbrojní vůz, neboť se Kyjov postupně rozrůstal do plochy a doprava nářadí k požáru se stávala stále obtížnější. V roce 1932 došlo ke sloučení obou sborů dobrovolných hasičů – jak německého sboru č. 1, tak českého sboru č. 2 (k první snaze o sloučení sboru docházelo již v roce 1923, jednání však v následujících letech až do roku 1932 nebyla úspěšná). Důvodů ke sloučení bylo hned několik, především to však byla finanční situace, neboť udržovat dva sbory bylo finančně náročné a také představa, že sloučení sborů přispěje ke zkvalitnění práce hasičů.  Druhá světová válka a z toho plynoucí německá okupace a zřízení protektorátu Čechy a Morava, se sebou přinesla omezení činnosti sboru. Avšak i přes probíhající válku sbor i nadále bojuje s ohněm v Kyjově a okolí.

Situace ve sboru se zlepšila v 50. letech, ze zápisů života sboru však mnoho písemností dochováno nebylo. Ale i z kusých záznamů se dá vyčíst, s čím vším se museli členové sboru vypořádat – rozbíjení a odklízení ledů z Kyjovky při jarním tání či úklid po povodních apod.  K další krizi ve sboru došlo v 60. letech, kdy opadl zájem starších členů o činnost, a nový členové do sboru nepřicházeli. Důvodem byly jednak špatná spolupráce s městským národním výborem, tak i nevyhovující podmínky hasičské zbrojnice, která byla vlhká, studená a bez vlastního sociálního zařízení. Sbor však i tuto krizi ustává a dále pokračuje ve své, byť omezené činnosti. Po technické stránce byl sbor vybaven cisternovým vozem Praga V3S a nákladním vozidlem Praga RN se 2 čerpadly AS16. Velikým nedostatkem i nadále zůstává nevyhovující požární zbrojnice. Zlom nastal rokem 1971, kdy byl v Kyjově zřízen profesionální sbor – jednalo se o detašované pracoviště Okresního sboru požární ochrany v Hodoníně. V následujících letech došlo k úpravám požární zbrojnice, kde přiložili ruce k dílu i samotní členové. Spolupráce mezi dobrovolnými a profesionálními požárníky byla tak úzká, že požárníci z povolání byli současně členy dobrovolnému sboru a spolupráce mezi nimi trvá až dodnes.

Informace o historii hasičstva v Kyjově byly čerpány z Památníku kyjovského hasičstva z roku 1996 vydaný paní Blankou Pokornou.